Kaďourův mystery šoping

Lidi se musej kontrolovat, protože jsou to lemplové. S tímhle heslem vždycky dolejzal za kontrolními orgány posunovač Dušan a naivně si myslel, že u nich udělá vočko. A nezůstalo jen u pochlebování. Rád obcházel hospody, kde se ajznboňáci po šichtě scházeli na dvě, a bedlivě naslouchal všem historkám, které už byly přibarvené lidovou tvořivostí, a než se dostaly k jeho slechům, příběh i aktéři se úplně změnili. Taková nádražácká tichá pošta. A protože nebyl moc bystrý, nedocházelo mu, že něco je tak přitažené za vlasy, že se to prostě stát nikdy nemohlo. Naprostá většina kontrolorů měla všech pět pohromadě, takže ho s podobnou ajznboňáckou latinou posílala někam. Až na jednoho.

Jmenoval se Karel Doubrava a byl to kontrolor dopravy. Všimněte si, že jeho iniciály se shodovaly se začátečními písmeny jeho funkce. Pro normálního člověka naprosto nezajímavý detail. Ne tak pro Kaďoura, jak se mu začalo záhy po jeho jmenování přezívat. Rád říkával, že je předurčen udělat v tom dopravním binci pořádek a tohle byl pro něho důkaz. Do kontrolní knihy se proto podepisoval KD KD a byl na to náležitě pyšný.

Stejně úsměvný byl jeho služební postup. Začal jako normální výpravčí, když sloužil na lokálce, často se spletl a vzal oba křižující motoráky na koleje bez peronů, takže báby musely skákat do metr hlubokého pešunku. Dříve či později si jedna z nich musela zlomit nohu, a když se tak skutečně stalo, stěžoval si tajemník MNV náčelníkovi stanice, aby toho blba už konečně někam přeložili, nebo že dostane vesnici do novin i na vrchol celostátních statistik úrazovosti.

Karel šel do poměrně velké stanice na hlavní trati, ale k řízení dopravy ho radši nepustili, takže jenom běhal po peronech a vypravoval vlaky. To ho moc nebavilo, takže vymýšlel různý bejkárny. Vrcholem bylo, když si od tranzitérů půjčil akumulátorový vozík na zavazadla a jezdil s ním slalom mezi sloupy podepírajícími zastřešení peronu. Dopadlo to tak, že nebohý bulgarcar poslal z nástupiště přímo do kolejí a jen tak tak stačil uskočit před projíždějící mašinou. Tím udělal tečku nejen za životem vozíku, ale i za svojí kariérou s červenou čepicí.

Podle hesla socialistické železnice - když jsi neschopnej, budeš povýšen - dostal pomyslnou frčku a funkci kontrolora dopravy. Jeho našeptávačem se stal právě posunovač Dušan. Ten mu jednoho dne donesl zaručenou historku o výpravčím, jehož nezkrotné libido se projevuje naprosto nevhodným způsobem. V letních měsících měl nestydatě vystavovat své cvičením zocelené tělo a údajně vypravovat vlaky "nahoře bez". Kaďour se nejprve vydal na úplně běžnou kontrolu, ale žádný šlendrián neodhalil. Vymyslel proto plán, který podle mě oprášili manažeři, když přišli se tím soudobým mystery šopingem. Požádal manželku, aby ho nalíčila, půjčila mu paruku a dámský šat. Mělo to jednu jen jednu chybičku. Z hnusnýho chlapa hezkou ženskou neuděláte a domnělý hříšník se spíše oklepal odporem, než aby ho zjev této "šťabajzny" nažhavil. Kaďour se po nádraží promenádoval několik hodin, řeč těla naladil na koketní vlnu (jak si naivně myslel), ale nic se nestalo. Dostalo se mu jen několik opovržlivých pohledů.

Byl vzteky bez sebe a řekl si, že když nemůže výpravčího vyprovokovat, musí si na jeho poklesek počkat. Přestrojení mu nevyšlo, takže se musel stát neviditelným. Hned za kolejištěm stála majestátná lípa, kterou pojal jako přirozenou pozorovatelnu, a napříště si do příručního zavazadla místo rtěnky hodil dalekohled. Korunu pokořil ještě za ranního šera, takže v "bojové" pozici byl dříve, než údajný exhibicionista převzal službu. Po několika hodinách, kdy se nestalo vůbec nic a výpravčí vzorně vykonával službu, se začal nudit. Rozhodl se, že misi vzdá a pozorovatelnu opustí. Při pohledu pod sebe se ale rozklepal jako sulc. Po několika marných pokusech překonat strach mu došlo, že sám se dolů nedostane. A jediný, kdo může pomoct, je nezbedný výpravčí. Ten když zjistil, že se v koruně lípy ukrývá KD KD, rozesmál se tak hurónsky, že nebyl schopen minutu vůbec mluvit. Když se uklidnil, zavolal požárníky a náramně se bavil, když Kaďora sundávali ze stromu jako zatoulané kotě.

Důsledky téhle eskapády byly velmi příjemné pro osazenstvo stanice. Zatímco v jinde Kaďour votravoval několik hodin, tady se vždycky zastavil jen na pár minut. A "úchylnému" výpravčímu se vyhýbal jako čert kříži, takže ho nějaká kontrolorská buzerace vůbec netrápila. Proto byl velmi nemile překvapen, když Kaďoura přeložili do jiného obvodu a na jeho místo přišel nový, který pana výpravčího skutečně nachytal jen v trenkách. Ve vlakové pauze při chytání bronzu ...