Mlíkař
Že se na dráze za komunistů chlastalo, není žádný tajemství. Oni to bejvalí soudruzi neradi slyšej a určitě mi zase někdo z nich napíše do redakce libovej dopis, že jsem ostuda železničářského řemesla a že přesně kvůli takovejm, jako jsem já, maj ajznboňáci tak špatnou pověst, ale já si z toho nic nedělám. Jak se říká: potrefená husa... a jestli s tím má někdo z nich problém, ať si nejprve zamete před vlastním prahem. Pražce vyskládaný vedle lecjaký koleje by mohly vyprávět o tom, jak se někteří vedoucí pracovníci za totáče ke svým funkcím prochlastali nebo byli povýšeni jen proto, aby jako mizerný provozáci, ale nadějný kádři, pod vlivem neudělali hromadu (jako nehodu).
O alkoholových poklescích by se dala napsat celá knížka, ale když pominu fakt, že by to bylo hodně jednotvárný (vždycky se někdo vožral a stal se průser větší nebo menší), občas to skončilo i nějakým tím smrťákem. A o tom se blbě vypráví. Mnohem veselejší je ale příběh jedné vlakové čety, která doprovázela raketu (to býval rychlý nákladní vlak s kusovýma zásilkama), a během cesty se slavilo narození syna jednoho z nich. To samozřejmě nikoho neomlouvá, ale přihlédnout by se k tomu dalo, pokud by však tihle ptáčci nepřekročili jakousi úměrnou mez.
Asi se slušně předzásobili různými destiláty, protože při každém dalším zastavení ve stanici, kde vykládali a nakládali balíky, se jejich stav horšil. Dokud šlo jenom o to, že v Roudnici dělali na bábu pakrovou vopičky, hodili jí na vozejk balíky, který měl jet až do Ústí s tím, ať to pošle po Labi, že to tam bude rychlejc než s nima, tak to bylo v pohodě. Ale když v Lovosicích nejmladší průvodčí vypadl z hytláku během zastavení takovým způsobem, že si vobtisknul pešunk do ksichtu, došla tamnímu výpravčímu trpělivost a zavolal na zlitou četu do další stanice esenbáky. Nebyl to sice žádnej bonzák, ale tohle už fakt smrdělo průšvihem. Švestky skutečně stály v Ústí na peróně a hned spustily: "Tak, soudruzi, provedeme dechovou zkoušku..." A voni jako že jo, ale že nejprve skočí na šatnu a hlavně musí tomuhle mladýmu ošetřit tu ránu, protože to je přece pracovní úraz a ten se musí hned řešit. Policajti byli ještě naivnější než ajznboňáci vožralí, protože četa se zachovala přesně v duchu hesla: kde není žalobce, není soudce, a hned, jak za nima zaklaply dveře šatny, vzali to oknem rovnou do ulice a tradá co nejdál od nádraží. Jasně, byl z toho kázeňskej přestupek - opuštění pracoviště před ukončením směny, ale chlast jim nikdo neprokázal. A o to šlo především, protože dráha si při tehdejším permanentním nedostatku lidí nemohla dovolit vyhodit celou jednu sehranou vlakovou četu od nákladů, který nikdo vozit nechtěl...
Ještě větší borec byl pan výpravčí, kterýho pamatuju ve svých úplných začátcích. Ten vždycky ráno přišel na směnu vymydlenej, střízlivej s nezbytným kastrůlkem od manželky a bandaskou od kravičky - jak říkal. Celou šichtu neopustil pracoviště, a než šel domů, byl jak puma. Přednosta byl takovej hodnej chlap, takže se snažil řešit to po svý linii a hlavně tak, aby to nikdo nevěděl. Vždycky se nenápadně díval do dopravního stolu, jestli tam nemá pan výpravčí schovanou flašku, koukal, jestli má v bandasce opravdu mlíko, nebo pozorně poslouchal, když šel do práce, jestli podezřele necinká. Jenže pan výpravčí nic jinýho než tu bandasku a kastrůlky nenosil.
Prasklo to úplně náhodou. Do osobní pokladny nastoupila mladá ztřeštěná pokladní. Milovala kočky, takže pořád nějakou tahala s sebou do práce, a když si všimla, že výpravčí přinesl čerstvý mlíko, neptala se ho a ve chvilce, kdy byl u vlaku, jednomu kotěti nalila do misky. Přežilo jenom zázrakem, protože v bandasce bylo víc rumu než mlíka. Od tý doby měl mlíkař, jak jsme fikanýmu výpravčímu začali říkat, po oblíbené kratochvíli a vzhledem k tomu, že manželka ho asi odmítala podporovat v alkoholismu a do kastrůlků mu šnaps nepřidávala, nezbývalo mu než přežít dopravní službu střízlivej. Zvládnul to a šel do důchodu se ctí. A pamatuju si, že náčelník mu tenkrát na památku věnoval bandasku a litrovku gruzíňáku doprovázenou slovy: po tom rumu ti to stejně jezdilo líp!
